Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za logom, ktoré by sa podľa mňa celkom hodilo pre predajňu záhradných a podobných dekorácií, sa ukrýva multiinštrumentalista z texaského San Antonia. Bryan skraja tohto roku oslávil štyridsiatku, účinkoval v lokálnych telesách ANCIENT MALUS, BLESSED AGONY a jeho aktuálnymi pôsobiskami sú progresívne deathmetaloví SCARS OF THE FLESH, klasickejšie usmrcujúci WINGS OF ABADDON a melodicky black/deathmetalový one man projekt WINTERS PLAGUE. O všetko sám sa stará aj tam, kde to pomenoval podľa seba. Od roku 2014 vydal osem dlhohrajúcich albumov a deviaty „Plague Bringers“ vychádza 5. novembra. Toto je kadencia ako svojho času u PATHOLOGY, navyše všetko od jedného človeka, až by sa dalo pochybovať, či to celé stojí za pozornosť.
Nuž, novinka je prvým dielom tohto tvorcu, ktoré som počul a netuším, ako je na tom kvalitatívne predošlá diskografia, dvanásť čerstvých skladieb však vôbec nie je márnych. Melodický, skladateľsky dobre urobený, hráčsky zaujímavý a poslucháčsky prístupný black/death metal so sci-fi/horrorovým textovým konceptom o tom, ako sa nám tu na Zemi podarí odraziť inváziu emzákov, ktorí sa však vrátia pomstiť bez ohľadu na to, že naša aj ich civilizácia definitívne skončí, to je slušne temná téma. Predošlé veci sú námetovo tiež „stories, horror, mystery“ a je celkom možné, že ide o vydarené soundtracky.
„Plague Bringers“ na vyše hodinovej ploche nadelí ponuro náladový, záhubne atmosférický extrémny metalový materiál prevažne v dramatických stredných i voľnejších tempách, kde si môžete vybrať, či sú ostré programované marše bicích miestami rušivé, alebo zdôrazňujú skazu, ktorú tu môžeme sledovať. Naprázdno neobídu ani fanúšikovia výbušných náklepových pasáží a nešetrí sa melodickými vyhrávkami a orchestráciami ovenčenými melanchóliou uvedomenia si neodvratného konca. Ak by som mal nájsť žánrovo (melodický black či black/death) i náladovo podobnú vec, tak mi napádajú VREID v časoch „Milorg“. Podobne zafarbený je takisto vokál, Bryan ale neraz zúrivosťou ešte pritlačí na pílu a občas si strihne melodickú polohu. Nórski patrioti však do rozorvanosti bojovného pátosu dokázali vniesť aj nádej na spravodlivé víťazstvo. Tu na to priestor nie je, príbeh sa končí zle, vietor ženie temné mračná prachu nad „sterilizovanou“ planétou.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.